Baroreflexní citlivost je míra toho, jak účinně tělo reguluje krevní tlak prostřednictvím srdeční frekvence. Je to klíčový ukazatel zdraví autonomního nervového systému, konkrétně vztahu mezi srdečním rytmem a krevním tlakem.
Tělo má tlakové receptory (baroreceptory) umístěné v:
aortě (hlavní tepně vystupující ze srdce),
krkavicích (karotidách) – tepnách vedoucích do mozku.
Když se zvýší krevní tlak, tyto receptory zaznamenají změnu a vyšlou signál do mozkového kmene. Mozek reaguje tak, že:
zpomalí srdeční frekvenci (bradykardie),
sníží napětí cév (vazodilatace).
Naopak při poklesu krevního tlaku tělo:
zrychlí srdeční tep (tachykardie),
zvýší napětí cév (vazokonstrikce).
Tím se udržuje krevní tlak ve stabilních mezích.
Baroreflexní citlivost (BRS) udává, jak rychle a přesně tělo reaguje na změny krevního tlaku:
Vysoká BRS = zdravý, pružný nervový systém – tělo rychle upraví srdeční rytmus.
Nízká BRS = snížená schopnost regulace – může souviset se stresem, stárnutím, diabetem nebo srdečními onemocněními.
Při dýchání v rytmu 0,1 Hz (6 dechů za minutu):
dochází k tzv. resonančnímu dýchání,
BRS se přirozeně zvyšuje – srdeční rytmus je synchronizován s dechem,
zlepšuje se variabilita srdeční frekvence (HRV),
tělo se ladí do stavu klidu a vnitřní rovnováhy.
Proto je frekvence 0,1 Hz velmi účinná pro snížení stresu, únavy, úzkostí i jako podpora kardiovaskulárního zdraví.
Baroreflexní rezonance označuje jev, kdy se rytmus dýchání a rytmus srdeční frekvence dostávají do přirozeného souladu – do bodu rezonance. Tento stav nastává nejčastěji při dýchání frekvencí okolo 0,1 Hz (tedy přibližně 6 dechů za minutu). V tomto rytmu se baroreflexní smyčka optimalizuje, což vede k maximální efektivitě její regulace krevního tlaku.
Rezonance zvyšuje variabilitu srdeční frekvence (HRV) a aktivuje parasympatický nervový systém – klíčový prvek hluboké relaxace, obnovy a léčení.